Pells Hard Bikers

Letošní Bořitov Cup máme už za sebou. Rozloučili jsme se s ním v neděli 1.7.2007 kolem 4 hodin vyhlášením nejlepších přítomných bikerů v daných kategoriích. Tým A, který se proháněl mezi kravama a bejkama v Itálii si v sobotu zazávodil v autech na dálnici při cestě domů a na kolo se jim asi moc nechtělo.

HB tedy závodilo opět ve skromných číslech, nicméně celkově finále Bořitov Cupu bylo velmi chudé. Ve stejnou dobu totiž na Slovensku probíhal Slovenský pohár, a mnoho bikerů mu dalo přednost.

Nic se ale pro malou účast nerušilo a tak se na start juniorů postavil Roman Šeptun který na PDV chyběl, a zase já s touhou dojet aspoň jeden závod Bořitov Cupu. Konkurence byla opět obrovská, hrozně se za to bralo a spurtovalo se do cíle jak o život...No tak dobře, kecám. V juniorech jsme jeli s Romanem jen 2, takže jsme si udělali takový výlet s číslama. Všichni obligátní junioři totiž smrděli na Slovensku.

Nejdřív sem se snažil Romanovi ujet v nejdelším kopci 3,6 km dlouhého okruhu, ale v druhém kole na stejném místě mě bylo jasný že to můžu zabalit protože se mě Roman držel jak Krejčíř JAR. Jeli jsme spolu, až do poloviny 2. kola když se Roman seznámil s trním a se zlostným výkřikem, který radši nebudu publikovat, odstoupil ze závodu. Po 2 kolech kdy jsem jel samotný junior jsem se za 44:45:00 (pěkný čas ne?) po skončení závodu ohlédl a s vnitřním uspokojením že jsem všem juniorům tak moc ujel jsem usedal před hospodu do stínu, příjmal zasloužené gratulace po tak napínavém souboji, a stále vyhlížel druhého juniora, který ani po půl hodině nepřijel. Nejsem já dobrej?

Roman si pak pro málo závodních kilometrů střihl i závod mužů, já jsem byl jen rád že už nikam nemusím, a tak jsem usedl na trať s přáteli bikery a bikerkami a sledoval průběh závodu. Do závodu žen se přihlásila i specialistka na maratony a na uklízení v domě Dagmar Malá, kterou čekalo 5 kol. Roman jel 7. Po prvním kole přijel na 6. místě, to sem teda nečekal ani já, dokonce byl i před Šustkem kterej si asi před závodem dal klobásu a nechtělo se mu. Maminka jela druhá za Andreou Pechovou. Roman se nakonec v průběhu závodu propadl někam k 7. místu tuším, což je dost dobrý. Mamka ve 3. kole po výjezdu u Matouškovic rodiny zastavila s tím, že se jí motá hlava, a krátce na to se sesypala z kola jako pytel hnoja. (jé to se rýmuje). Že by chtěla být jen středem pozornosti? za chvíli se k ní seběhl hlouček lidí, volala se sanitka a nechybělo málo a přiletěl i vrtulník (škoda že to nevyšlo). Nakonec se vzrůšo nekonalo a maminka došla do cíle po svejch, závod tedy logicky (pro ty komu to nedošlo) nedojela. Muže nakonec vyhrál Lukáš Frýba, který jel jak kdyby ho honilo půl Cejlu a chtěl mu ukrást kolo, druhý dojel Milan Šustek, který se nakonec rozjel, a třetí Jirka Pech po souboji s Jaroslavem Matouškem (4.).

Jelikož junioři kterým patřilo celkové prvenství v Bořitov Cupu chyběli, první cenu přebral nejlepší přítomný junior, a to byl Roman Šeptun (5. místo, 7. místo, DNF). Cenu pro juniorky brala Barbora Kejíková, když se po dnešním závodě dostala před Renatu Burdovou, která ve finále Bořitov Cupu chyběla kvůli zájezdu na Maltu.

Bořitov Cup 2007 je tedy za námi, škoda že je tak málo závodů. no tak zase za rok.

~David~