Detail Dolomit 07
Dolomity 2007
23.6.2007 jsme se vydali na bikerské radovánky do Italských Dolomit.
účast: Luboš Stříž, Laďa Šimerle, Jana Šimerlová, Ivo Dundáček, Dana Dundáčková, Jiří Dundáček, Marťa Němcová, Petr Matula, Petr Frič, Helča Babáková, Borek Babák, Zdeněk Habrovec, Havran, Tomáš a Pavel.
Sobota 23.6.2007
Na místo do kempu Alla Baita (1757m.n.m.) na Misurině jsme dorazili chvíli po 19 hodině. (
foto: camp Alla Baita (1757m.n.m.)
Neděle 24.6.2007
Ráno bylo až na pár mráčků téměř azuro. Jen vrcholky skal se schovávaly v lehkém oparu a nízké oblačnosti. Ten den jsme se rozhodli pro trasu na Monte Piano. Trasa slibovala lehčí švih na rozjetí, i když v těchto nadmořských výškách a terénu se slovo „lehčí“ musí brát hodně s rezervou. Z kempu začalo hned tvrdé 16% stoupání cca l km k jezeru Ledro de Antorno. Naštěstí po krásném novém asfaltu. Za jezerem jsme odbočili doleva na červenou zn.č.122. Byla to pěkná lesní cesta prošpikovaná kameny a kořeny s profilem rozbouřeného moře. Asi po
Během dvou hodin jsme ujeli 20km, ale při nastoupaných 750m to na rozjezd docela stačilo. Na kilometry se tu prostě nehraje.
foto: Monte Piano
Pondělí 25.6.2007
Ráno počasí slibovalo den jako vyšitý a tak se rada starších a zkušenějších rozhodla pro náročnější a delší etapu. Po snídani v trávě jsme v 10.45 vyrazili ze základny. Po vyjetí z kempu jsme po
Chata Alpe Ra Stua (1668m.n.m.). Cesta stále mírně stoupala až k louce Campo Croce (1780m.n.m.). Odtud se začala nepříjemně zvedat a díky četnějším suťoviskám z větších kamenů se muselo asi 300m tlačit. Posléze se cesta uklidnila a mírnějším stoupáním jsme dojeli na chatu Senes (2126m.n.m.). Po zaplácnutí prázdného žaludku plastelínou od Nutrendu a spláchnutí sklenicí chlazeného piva jsme pokračovali v započaté práci. (zn.č.7)
Šotolinová cesta po chvíli přechází ve strmou ztezku s kratičkým trialovým úsekem, za kterým se opět rozšíří. Pak ale klesá několika serpentinami po velmi strmé šotolinové cestě
(vyspravené v zatáčkách ke konci betonem) až k chatě Rif.Pederu (1548m.n.m.). Jak jinak- opět musíme zvládnout nastoupat 512 výš.m. po šotolinové cestě s mnoha serpentinami až k chatě Fanes (2060m.n.m.), což nám zabere cca 45 min. Po krátké pauze nás čeká ještě 110 výškových metrů po nepříjemně klouzající šotolině do sedla Limojoch. Od stejnojmenného jezírka (z.č.10) prožíváme už jen blaho v podobě kamenitého sjezdu. Podél kravských pastvin, u jezera L. di Fanes (1850m.n.m.) se cesta na chvíli zmírní, ale pak opět nabere sklon a klesá serpentinami údolím Valle di Fanes. Asi kilometr před napojením na asfaltovou silnici je po levé straně mostek přes řeku Rio Fanes s mohutným vodopádem a úchvatnými pohledy do kaňonu řeky. Pod vodopádem lze projít do dalšího zadního kaňonu. Cesta dosti klouže, proto jsou po obvodech skal na přidržení ocelová lana. Následovalo přejetí dvou mostků s kouzelnými pohledy dolů na blankytnou říčku, která se dere mezi sněhobílými vápencovými kameny. Po kulturní vložce jsme projeli 500m technickým výjezdem na hlavní silnici. (1370m.n.m.) Stejnou cestou jako ráno-kolem chaty Rif. Ospitale, šotolinovou úzkokolejkou a asfaltkou, místy se 16% stoupáním jsme se po částech trousili unaveni do kempu Alla Baita.
(Ujeto
Jana,Dana a Laďa podnikli výlet do Cortiny d´Ampezzo. Na zpáteční cestě Dana Ladě trošku prohnala, takže dostatečně rozcvičil kolínko a následující den se mu už šlapalo lépe.
Úterý 26.6.2007
Dnešního dne se stal naším cílem vyhlášený skvost Sextenských Dolomit- Drei Zinnen. Z kempu jsme zahnuli hned vpravo, na již zmíněnou asfaltku s 16-18% stoupáním. Asi po 10 minutách jsme dojeli k jezeru L.Antorno (1866m.n.m.). Silnice se na chvíli srovnala. Za platidly, vstupem do Národního parku, začíná stoupání několika serpentinami na Rif.Auronzo (2320m.n.m.). Odtud jsme se vydali širokou šotolinovou cestou, kolem kapličky S.Maria k Rif.Lavaredo (2344m.n.m.). Z cesty vpravo dolů je vidět do údolí městečko Auronzo, vlevo nádherné monumenty Drei Zinnen. Od chaty Lavaredo se vyjede až k úpatí Drei Zinnen (2454m.n.m.). Odtud se na všechny světové strany tyčí vrcholky hor. Museli jsme se tu na chvíli zastavit a s tou nádherou se pokochat, všechnu tu krásu vstřebat do svého nitra a pořídit pár fotek. Setkali jsme se však s nelibostí některých „závodivších jedinců“, ale jinak to prostě nešlo. Stejná cesta pokračuje ještě asi
Já s Danou jsme se vrátili stejnou cestou zpět až do kempu, dále po silnici a úzkokolejce za ostatními. Asi hodinu jsme neslyšeli nic jiného,než nadšení z jejich sjezdu, který nepřestával ani při návratu zpět do kempu.
(Ujeto: 30 (40) km, 2:45 – 3:15, převýšení 1130m)
Chvíli po dojezdu se začaly zatahovat mraky a pršet. Tento den slavil
Středa 27.6.2007
Po probuzení nás čekalo překvapení v podobě bílé pokrývky sněhu na vrcholcích okolních hor. I když jsme tušili, že bikové plány dnešního dne jsou ohroženy, byli jsme rádi, že jsme včerejší etapu stihli bez sněhové nadílky. Kromě sněhu nás také čekal nepříjemný pohled na tábořiště, podobné povodním v Troubkách před 10 lety. Po úklidu spouště a snídani v čepicích a Goretexu jsme se pomale pustili do balení. Kola jsme stále nechávali v pozoru a čekali že se snad počasí umoudří. Leč nestalo se, tak tak jsme je stačili na poslední chvíli upnout do držáků na autech.
Na tento den jsme si plánovali kratší výjezd nad Lago di Misurina k Rif. Citta di Carpi (2110m.n.m.) Místo toho jsme se jen podívali na místo dnešního cíle z okna aut . Asi na pět minut nám počasí dovolilo rozloučit se s Misurinou několika snímky. Odjížděli jsme za přítomnosti ponurých mraků, ze kterých se po chvíli začaly opět trousit kapky deště. Ten nás provázel téměř celých 170km na Lago. I přesto se nám z okna auta nabízely nezapomenutelné výhledy na hřebeny italských velehor. Přes Cortinu d´Ampezzo (1286m.n.m.) jsme opět vystoupali na hřeben Pso.Falzarego (
Čtvrtek 28.6.2007
Naplánovali jsme cestu na Rif. Nino Pernici. Tato trasa prý patří v oblasti severní Gardy k vyhlášeným a její skalp by neměl chybět. Po snídani se dělíme na dvě skupiny. Jedni vyráží na kolech přímo z kempu asi o půl hodiny dříve. Po silnici do Torbole projíždíme několika tunely. Odtud se podél jezera po dlážděném chodníčku proplétáme mezi turisty do Rivy. Mě to ale ani v nejmenším nevadí a kochám se všemi těmi krásami okolo: Krásnou pláží, jezerem, surfaři, zelenými palmami, různobarevnými oleandry a obrovskými skalními stěnami padajícími do jezera. Projíždíme úzkými uličkami ven z města směrem na Limone a před prvním tunelem odbočujeme vpravo. Jedeme starou kamenitou cestou zařízlou ve skále nad hladinou jezera. Paráda! Cesta se pak dělí doleva do Pragasiny a doprava na Ledro. Na hlavní silnici se napojujeme přímo u vyústění asi 4km tunelu z Rivy. Cca po 1,5h. dojíždíme k jezeru Lago di Ledro (
Při vychutnávání chlazeného piva jsme neslyšeli nic jiného než o perfektním sjezdu z Pernici.
Večer jsme využili restaurace přímo v kempu a vychutnali opravdu skvělou italskou pizzu.
Dnes měl svátek Luboš.
Ujeto: 65-73km, 4,5-4,50h, nastoupáno: 1702m
Pátek 29.6.2007
Dnešní ráno začalo docela hekticky. Pozvolné troušení ospalých postav ze stanů nabralo rychlejšího tempa až po příjezdu Ivoše z Malcesiny. (Byli s Janou zakoupit vstupenky na lanovku). Jeho povel: „Nelelkovat, snídat, máme 50 minut do odjezdu!!!“ všechny dokonale probral. Předchozí dny nám nestačily na přípravu ani dvě hodiny! Lanovka na Monte Baldo totiž odjížděla v 9,30 a pak až odpoledne, což už nemělo smysl. Stresovou situaci ještě doplňovalo Petrovo neustálé odpočítávání zbývajících minut do odjezdu. Start z kempu se vydařil a podél jezera jsme závodním tempem pokračovali cca 6k do Malcesiny. K lanovce jsme dorazili asi s 20minutovým předstihem. Do kabinky se nás vešlo 13 lidí i s koly. Jen Petrových svalů se zřejmě správce lanovky zalekl a propustil ho nahoru až s další skupinou. Na vrcholku Monte Balda(1790m.n.m.) bylo docela chladno. Chtěli jsme se potěšit pohledy na Tremalzo a dolů do údolí, ale vše bylo zahaleno šedými mraky a mlhou. Bez otálení jsme se proto pustili po šotolinové cestě dolů a kolem Rif.Estivo (1425m.n.m.) jsme opět vystoupali k Rif. Graziani (1620m.n.m.). Kluci dále pokračovali do kopce k Rif. Altissimo (2060m.n.m.) a jejich fascinujícím sjezdem do Torbole.
My s Danou jsme se vydaly „cyklistickou“ cestou podle mapy se stejným cílem. Po chvíli bloudění jsme se chtěli procvičit v italské konverzaci, ale nakonec jsme se rozhodli pro: „když nevíš kudy,jeď přímo terénem“. Cca po 2 hodinách jsme si už vychutnávali výbornou zmrzlinu v Torbole. Čekat pak na kluky v Beach Baru se nám nechtělo a tak jsme podnikly něco mnohem příjemnějšího. Po příjezdu do kempu jsme se šly konečně poprvé vyplácnout na pláž k jezeru. Uběhly asi další dvě hodinky, když se k nám začali trousit pobití, odření, potlučení a zakrvavení, ale spokojení a nadšení „sjezdaři“. Dnešní triálek z Altissima pro ně zřejmě představoval třešinku na dortu celého pobytu.
44-53km, 3h, nastoupáno 690m
Večer jsme podnikli výlet do Torbole. Prošli jsme si pár uliček a krámků a nakoupili nějaké suvenýry po naše nejbližší.
Dnes slavil svátek Petr a Pavel. A to jsme tu měli dva Petry a jednoho Pavla. Takový týden by nám mohl leckdo závidět. Při vínečku jsme plánovali jakou trasu na závěr podniknem, ale většina měla jasno. Samozřejmě, že Tremalzo!
Sobota 30.6.2007
Probouzíme se do teplého slunečního rána a před námi je závěrečný den bikování. Nic tedy nebrání tomu, dát do něj všechnu zbývající sílu a užít si i dnešní den plnými doušky. Opět se dělíme na dvě skupiny. První odjíždí autem směrem k jezeru Ledro, odkud začínají stoupat na Tremalzo. Ostatní se vydávají z kempu o chvíli dříve na kolech. Stejnou cestou jako ve čtvrtek se dostáváme až k jezeru, kde se silnice konečně narovná. Přes vesničky Tiarno di Sopra, kolem jezírka Lagheto d´Ampola až k chtě Ampola (730m.n.m.), kde odbočujeme vlevo. Po této půlhodinové nezáživné rovince jsme si všichni trochu odpočali, až na Ivoše, který byl rozlámaný po včerejším pádu a navíc celou dobu táhl špici. Holt nejlepší to vždy odnese! Computer zde ukazoval:35km, 2:05h a něco přes 700m a pořádný kopec byl teprve před námi.Někteří už věděli, jiní jen tušili co nás čeká, tak jsme dali po tyčince. Po zhruba 13ti kilometrovém stoupání s převýšením 935m jsme stanuli na již zmíněném kultovním místě s názvem Passo di Tremalzo (1665m.n.m.) Při mrknutí na computer ( 49km, 3:25h.)jsem byla ráda, že už se zítra vracíme domů. Každý den je kopec delší, větší, prudší… Nechci vidět, jak by vypadal následující den? Na Rif.Garibaldi bylo příjemně teploučko. Posilnili jsme se teplou polévkou a zahnali žízeň. Odtud již chybělo jen pár výškových metrů k tunelu Tremalzo (1850m.n.m.) Po jeho projetí jsme se měli ocitnout v jiném světě. Místo nezapomenutelných pohledů se nám naskytl jen výhled do husté mlhy. Snad příště? Za tímto tunelem následoval vyhlášený sjezd po šotolinové cestě, který představoval
Naše „normální“ skupinka vedená rozpolceným Ladíkem se dala cestou lesem a po šotolinové cestě jsme většinou klesali k Ledru. Zde jsme prošli pár obchůdků se suvenýry a stejnou cestou jako ráno sjížděli do Rivy. Zakotvili jsme opět u naší oblíbené cukrárny. Když jsme dolízali první kopec zmrzliny dorazili „sjezdaři“ a tak jsme neodporovali a dali si další s nimi. Taková už u nás nebude!
Po příjezdu do kempu jsme byli smutní, že končíme, ale na druhou stranu rádi, že jsme to všichni přežili bez větších úrazů.
91-94km, 5,50-6h, Nastoupáno: 2090m
Večer s vínem na pláži a výhledem na jezero byla ta nejlepší televize.
Nevěříte? click here
~Helena Babáková~